Lupénka (Psoriáza)
|
Psorióza (ze slova "psora" - olupování, škrábání)
Psorióza patří mezi nejstarší popsaná kožní onemocnění - první zmínka v díle Corpus Hippocraticum vydaném 100 let po smrti Hippocrata (460-370 př. n. l.); teprve r.1842 brněnský rodák Ferdinand von Hebra ve Vídni přesně definoval lupénku a popsal její různé klinické formy.
|
Definice
Psoriáza je časté, neinfekční, zánětlivé autoimunitní onemocnění, probíhající chronicky, s velkým sklonem k recidivám.
Epidemiologie
Jsou postižena asi 2 % středoevropské populace, další 2 - 3 % mají formu skrytou. Počet onemocnění roste a lupénka je řazena mezi civilizační choroby. Začátek onemocnění je možný v kterémkoliv věku, nejčastější bývá mezi 10 - 30 lety, onemocnění dva vrcholy výskytu: první v 16 - 22 letech, druhý v 57 -60 letech. Příčina onemocnění je stále nejasná. Jedná se o dědičné onemocnění, dědí se však pouze dispozice ke vzniku onemocnění. Vznik lupénky závisí na celé řadě zevních i vnitřních provokačních faktorů.
Dědičnost
výskyt v rodině se udává přibližně ve 35 % případů, typ dědičnosti není přesně znám
Provokační faktory:
- a) vnitřní
- infekce: horních cest dýchacích (u mladších pacientů angíny, u starších virózy), infekce zubů, chronický zánět žlučníku aj.),
- užívání některých léků,
- hormonální změny (puberta, období po porodu, klimaktérium), během těhotenství obvykle nastává zlepšení,
- životospráva (stres, alkohol, kouření, nedostatek spánku, nepravidelný životní rytmus),
- jiná onemocnění (cukrovka, dna, obezita, choroby jater aj.),
- očkování atd.
- b) vnější
- fyzikální (poranění, tření, střídavý tlak, ultrafialové záření, prudké změny teploty a klimatu),
- chemické (poleptání, podráždění kůže, včetně agresivní místní léčby),
- biologické (uvažuje se o podílu některých virů),
Porucha imunity (obranyschopnosti). V současnosti je lupénka považována za tzv. autoimunitní onemocnění
Klinické formy lupénky je možné z hodnotit podle:
- vzhledu kožních změn
- rozsahu a lokalizaci kožních změn
- průběhu onemocnění
- event. postižení orgánů - např. psoriáza kloubů
I. PSORIASIS VULGARIS
je nejčastější formou, tvoří až 85 % - 90 %. Má dvě stadia:
- a) časné (tzv. akutně exantematické) stadium
- vyskytuje se spíše u mladších pacientů, a to často po angíně nebo chřipce,
- postihuje kůži na trupu a končetinách, jde o hustý výsev spíše drobných ložisek,
- je to dráždivá forma, kterou je nutno léčit nedráždivými zevními léky,
- má sklon k samovolnému zhojení,
- může někdy svědit.
- b) vleklé (tzv. chronicky stacionární) stadium
- může vzniknout přímo nebo se vyvíjí z akutní formy,
- vyskytuje se spíše ve středním věku, častěji po působení zevních provokačních faktorů,
- kožní projevy jsou na typických místech na těle - na loktech, kolenou, v bederní oblasti, na bércích, ve kštici, jedná se o ostře ohraničená, našupená ložiska, která nemají tendenci ke zhojení
- je nutná intenzivní místní léčba
Lupénka může být i na jiných místech na těle, a to ve vlasaté části hlavy, nejčastěji ve vlasové hranici, na dlaních a ploskách, v tříslech, podpoží, pod prsy, na genitálu, na nehtech (kde jsou změny velmi časté - až ve 30 -50 % a mohou být jediným projevem.
II. PSORIASIS ERYTHRODERMICA
Je těžká, vzácná forma ( 1 - 2 %), kdy je kůže celého těla červená, pokrytá šupinami, jsou přítomny celkové příznaky (horečka, bolesti kloubů apod.).
III. PSORIASIS PUSTULOSA
Je forma lupénky, při níž se na kůži tvoří neštovičky. Postižení je buď na dlaních a ploskách nebo na celém kožním povrchu.
IV. PSORIASIS ARTHROPATHICA
Je postižení kloubů, jež doprovází změny kožní. Nejčastěji se jedná o malé klouby rukou a nohou. Tyto kloubní změny nacházíme u 5 % - 8 % psoriatiků, při rozsáhlém postižení kůže lupénkou může však četnost vzrůst až na 40 - 45 % případů.
Kloubní postižení u mužů i žen se vyskytuje stejně často, začíná plíživě, nejčastěji kolem 40 let věku.
V. PSORIATICKÉ POSTIŽENÍ VNITŘNÍCH ORGÁNŮ
Připadá v úvahu u těžkých, generalizovaných forem lupénky, nejčastěji jde o postižení jater či ledvin.
LÉČBA LUPÉNKY
Lupénka je dnes vcelku dobře léčitelná, nikoliv však vyléčitelná - vrozená dispozice i při úplném klinickém zhojení zůstává a nelze proto zabránit recidivám.
Možnosti terapie lupénky :
- místní terapie (včetně fototerapie)
- odstranění šupin z ložisek lupénky před použitím specifických léčiv - k tomu se využívá kyselina salicylová, močovina, aj.
- dehty (např. dehtová pasta), analoga vitaminu D3 (pro lehké a středně těžké formy lupénky - např. Psorcutan ung., Curatoderm ung.), retinoidy (pro lehké a středně těžké formy lupénky, např. Tazaroten gel),
- kortikosteroidy, mají řadu nežádoucích účinků, dnes se doporučují pouze krátkodobě ke zklidnění dráždivých projevů,
- ultrafialové záření (fototerapie) je metodou volby u chronické formy lupénky. V léčbě se používá buď ultrafialové záření B s úzkým pásmem (311 nebo 308 nm) nebo ultrafialové záření A v kombinaci s celkovým podáním tzv. psoralenů, jež zcitliví kůži k tomuto záření. Vzhledem k nežádoucím účinkům psoralenů se od této druhé možnosti ustupuje. Dříve se v léčbě užívalo i celé spektrum ultrafialového záření B, dnes již je tato léčba překonána. Léčbu ultrafialovým světlem je možné provádět ozařováním celého těla nebo jeho části (včetně nepostižené kůže) nebo cíleně, ozařováním pouze chorobných ložisek. Zatímco při ozařování nepostižené kůže je tato vystavena všem rizikům s léčbou zářením spojených, tj. hlavně možnosti vzniku kožních nádorů, při ozařování jen chorobných ploch tato možnost odpadá. Léčba UVB zářením s úzkým spektrem je možná přístrojem EXCILITE, unikátním přístrojem firmy Deka Lasers, který vyzařuje přesně 308 nm a najednou je možné ozářit až 526 cm2 nemocné kůže. Léčba se provádí 2-3 x týdně během prvního měsíce, poté jednou týdně. K úplnému zhojení ložisek lupénky stačí 1 - 15 ozáření, a to v závislosti na typu lupénky.
- balneoterapie - sprcha či koupel jsou vhodné před každým zevním ošetřením či ozařováním, koupele mohou být solné, dehtové, sirné, olejové, bylinné, otrubové, škrobové, aj.
- celková terapie
využívá zejména vitaminy, léky ovlivňující rohovění kůže (retinoidy), léky ovlivňující imunitu (methotrexat, cyklosporin A aj.)
- alternativní metody
psychoterapie má efekt individuální, využívají se autosugesce pacienta, relaxační techniky - jóga, autogenní trénink, hypnóza, meditace, skupinová psychoterapie.
dieta má význam u obézních pacientů (redukční), u akutních stavů (nedráždivá), u generalizovaných stavů (důraz na bylinné čaje, minerální vody, rybí tuk, pupalkový olej, vhodná nízkokalorická, dočasně vegetariánská strava), u pacientů s přidruženými chorobami (cukrovka aj.)
PRŮBĚH je nepředvídatelný, obvykle chronický s velkou tendencí k recidivám po působení provokačních faktorů. Méně často se může u někoho lupénka objevit jednou za život nebo naopak jsou projevy přítomny trvale.
PREVENCE:
primární (tj. zabránit vzniku lupénky) znamená nedoporučit rodičovství tam, kde oba rodiče mají genetickou zátěží, potom je riziko pro potomky až 75%, je-li postižen pouze jeden rodič, riziko pro potomky je 25-30%.
sekundární (tj. zabránit vzniku recidiv) zahrnuje tzv. udržovací terapii (promazávání kůže, užívání léčebné kosmetiky (např. dehtové šampóny) a prevenci vzniku provokujících faktorů - zdravý životní styl (dieta, pravidelný životní rytmus, dostatek spánku, žádný stres, alkohol a kouření, duševní hygiena aj.), předcházení vzniku infekcí a jejich důsledná léčba.